Vítejte u druhého dílu našeho povídání o tom, jak se architektura existence, projevuje v lidských hodnotách. Jejich provázanost vytváří dále geometrii a projevuje se ve všech aspektech našeho života. Došli jsme k tomu, že vstup do existence je dán třemi hodnotami, tzv. trionační silou, která je zároveň hodnotami moudrosti, laskavosti a svobody spojené odpovědností. Jak se to projevuje v životě. Vždy, když vzniká život, musí vzniknout na základě plného potenciálu a už na svém začátku má veškerou informační architekturu toho, jak bude vypadat na svém konci, když vyčerpá svoji takzvanou evoluční plasticitu neboli energetický potenciál.
Ale abychom se tady nezabývali složitými termíny, podíváme se na úplně jednoduchou věc. Naše trionační síla projevená v trojúhelníku, vycházející zevnitř ven odpovídá i základní architektuře nejen organismů, ale i vodního krystalu. Protože právě voda na naší vodní planetě je základem pro vznik veškerého života a myslím si, že nejenom u nás ale i v celém vesmíru jako takovém.
Podíváme-li se na obrázek naší planety z vesmíru, je úplně jasné, že voda se nachází naprosto na všech místech našeho povrchu. Ať už v pouštních ekosystémech formou vodních par, které se následně sráží na přechodu dne a noci, tak i na zaledněných pólech. Samozřejmě pro nás v mírném klimatu je voda naprosto základní součástí, někdy ji už ani moc nevnímáme a známe ji ve všech jejích podobách. Ale její potenciál sahá daleko za možnosti lidského poznání.
Je všeobecně známo, že voda má svou magnetickou mřížku, strukturální mřížku, jejíž kvalita je daná tím, s čím se voda ve svém cyklu setká. Planeta má samozřejmě také svou strukturální mřížku, která odpovídá parametrově naprosto stejnému geometrickému vyjádření. Pokud bychom se projeli a správně postavili pentagonální soustavu, kterou vidíte na obrázku, na povrch naší planety, zjistíte, že na jednotlivých bodech, kde se jednotlivé části propojují vždycky stojí nějaká skulptura, pyramida, nebo tam žije nějaký kmen, pokud je to samozřejmě na pevnině, který chrání, nějakým způsobem využívá sílu těchto frekvencí ke svému vlastnímu vývoji. A ten vývoj nevede většinou k nějakým hmotným představám našeho typu, že postavíme nějaké skvělé meziplanetární lodě, že budeme dělat ještě větší auta a podobně, ale jejich vývoj je vždycky směřován dovnitř. Aby se takzvaně jejich duch se spojil s božstvím, které oni popisují samozřejmě svým vlastním jazykem.
Tato magnetická mřížka, podle toho jak nám vědci ze všech koutů světa a ze všech oborů říkají, navyšuje svoji frekvenci. To znamená, i Země jako celek, prochází svým vlastním vývojem, a protože my jsme její součástí, tak tento vývoj samozřejmě opisujeme také a cítíme v kvalitativních rovinách, které jsme schopni uchopit v životě a tím měnit i naši činnost a začít se vyvíjet směrem dovnitř.
Podíváme-li se na 3D model této pentagonální soustavy, to co vidíte na obrázku, tady máme i v takovém jednoduchém provedení a je jasné, že pentagonální model má 12 kvalitativních soustav. Když se podíváme na oborové činnosti, které vymyslel člověk, jak žije, tak vždycky nakonec skončíte na této dvanáctce a teprve pak je můžete dále dělit. Ale abychom to správně pochopili, abychom se správně vyvíjeli dovnitř, je potřeba v každém tom oboru v podstatě vyjádřit svoji existenci kvalitativně systémem pěti hodnot, o kterých jsme si říkali v prvním díle.
V okamžiku, kdy ho vyvážíme, dostáváme se přes tzv. třináctou hodnotu dovnitř, a i geometrie nám tady ukazuje jednoduchou věc, že se dostáváme k tomuto tělesu. Toto těleso je již ne dvanáctistěnné ale dvacetistěnné a má jednodušší architekturu. Tím pádem se jedná o kvalitativnější rozložení energetické a zároveň se zvýší množství kvalit, kterým se naše existence projevuje.
A je tady jasné, že touto strukturální změnou, frekvenční změnou, hodnotovou změnou, vstupem do vyšších frekvencí, do vyšších kvalit, prochází planeta jako celek, říkáme tomu „teraformace“ a tím samozřejmě prochází veškeré její komponenty včetně člověka jako komplexní bytosti projevené na jejím povrchu.
My máme jedinečnou možnost v rámci těchto změn projít rychlejším vývojem do vyšší kvality a vrátit se tak do svého potenciálu. A pro uchopení v naší mysli nám může posloužit systém hodnot, o kterém si tady říkáme.
Důležitou součástí tohoto vývoje je pochopitelně voda. Voda je fenomén, jak jsme si řekli na začátku a víme, že všechno živé, vychází vždy z vodního prostředí. A toto vodní prostředí je pro nás samozřejmě i prostředníkem. Ale jak to uchopit? Protože z úhlu vnímání, které vám tady chci ukázat, se jedná o to, že i když jsme se nazvali suchozemským tvorem, vše vnímáme skrze vodu. Jsme stále vodní organismus, který ve své komplexnosti a uchopení života se dostal do stavu, kdy je méně závislý na vodním prostředí, na vodě jako takové, než jsou vodní organismy. A i když jsme se jako druh dostali do větší nezávislosti na vodě, stále vše komunikujeme a vnímáme skrze vodu. Naše oči jsou vlhké, naše ústní sliznice je stoprocentně vlhká a pokud chci slyšet zvuk, ušní bubínek samozřejmě musí mít určitou vlhkost, aby dokázal správně rezonovat a my jsme se mohli v prostředí správně orientovat.
To, co nás voda učí, jsou základné hodnotové systémy. Pokud se budeme bavit například na úrovni DNA, tak je to samozřejmě její soudržnost. A soudržnost je daná samozřejmě diverzitou, množstvím informací. Diverzita v přírodě nás vede také k tomu, aby byla co nejpestřejší, protože diverzita je zároveň i stabilizační silou. Pokud máme diverzitu, máme stabilitu a pokud máme stabilitu, máme i sílu. A pokud jsme stabilní a silní, znamená to, že máme dostatek energie. A pokud máme stabilitu, máme sílu a máme energii, máme také větší množství svobody. A svoboda v systému je vždy daná odpovědností.
A v této komplexnosti vidíme, že i voda nás učí systém hodnot, který když uchopíme v našem projevu, staneme se opět přirozenou komplexní součástí celku s veškerou jeho podporou. V podstatě očistit se od všeho, co nám tyto kvality nějakým způsobem zastírá. A voda nám tímto jasně ukazuje, že je jakýmsi mostem mezi existencí a jednotou. Jednotou, ze které všechno vzešlo, jednotou, do které se postupně opět vracíme. Tato hodnotová architektura se dříve či později projeví i v technologiích, které budeme jako lidstvo používat. Ale abychom jen na něco nečekali, máme pro Vás první technologii, která je postavená výlučně na těchto principech. Taková technologie, která je dovnitř jdoucí čili implozivní nám může výrazně pomoci v našem vlastním vývoji směrem dovnitř, k našim vlastním hodnotám a bude propojovat ty nejzákladnější komponenty. V tomto případě to bude právě voda a Země.
Technologie, která využívá ke svému fungování principy základní neboli posvátné geometrie, by měla být vždycky funkční, praktická a pokud možno i krásná. Zde se podíváme na to, jak OGEON funguje a k čemu vlastně slouží.
Funguje zcela nezávisle na vnějším prostředí, byť je s vnějším prostředím v neustálé interakci. To znamená, že fungování je zcela autonomní, stejně tak, jako jsou zcela autonomní všechny systémy ve vesmíru. Ať už se jedná o solární systémy, galaxie, mlhoviny, kvasary, černé nebo bílé díry.
Do žádného z těchto vesmírných systémů není zapojený žádný kabel, žádná zástrčka nebo zásuvka. Není tam žádný vnější zdroj. Vše funguje zcela autonomně, zcela samo a ve vzájemné interakci vytváří to, čemu říkáme vesmír. A slovo vesmír má svoje kouzlo, protože vesmír znamená, že aby se systém udržel v čase, musí vykazovat vysokou míru vnitřní soudržnosti. Tento systém můžeme technologií opsat. A to je OGEON.
Tak se pojďme podívat, co OGEON vlastně dělá a jaké základní tři okruhy vlastně využívá. OGEON, i když vypadá poměrně jednoduše, má svoji vnitřní a velice přesnou architekturu. Která je ryze implozivní, kdy veškerá energie je koncentrována směrem dovnitř a v této vnitřní architektuře jsou umístěny informační frakce na bázi křemíku, které jsou starší než 100 milionů let. To znamená ještě do doby, kdy ještě planeta nebyla poškozena lidskou činností.
Tato energie je formována do torzního pole a technologie, která je na to použita, odpovídá dokonalé architektuře navíjení vodních klastrů. A to je také odpověď na otázku, k čemu OGEON vlastně slouží. Slouží k finální úpravě, nebo můžeme říci také k opravě energeticko-informačního potenciálu vody.
Voda v kapalném stavu je médium, které nese veškeré informace, s čím se při svém koloběhu setká. Je tedy zásadní, aby technologie byla bezkontaktní ale také musí odpovídat vysokým nárokům na ekologii výroby, recyklovatelnost a zcela zásadní je i duševní vyrovnanost, tedy neutralita lidí, kteří jsou součástí výroby a kompletace. Protože pokud se má voda navinout do svého plného potenciálu, potřebuje k tomu pouze prostředí, ve kterém to může udělat. Informace jí OGEON dodává. Torzní pole, které opisuje její vlastní fyziologii, tu má také. Takže pak už nezbývá nic jiného, než OGEON vzít a použít.
Vyrobené jsou dvě verze. Jedna verze je průtoková a druhá verze je s vertikálním působením.
OGEON je rezonanční systém, nebo portál, ale k čemu vlastně? K potenciálu naší Země. Funguje díky gravitaci a verze s vertikálním působením směrem vzhůru. Tento kvalitativní potenciál vyjadřuje i název naší planety Země, je ze mě“. To znamená veškerá kvalita, která je uvnitř nás, je obsažená i v názvu naší planety, která je ve výsledku řídící autoritou pro fungování OGEONU. A nejenom v této chvíli, ale i v čase. To znamená, ve chvíli, kdy se nám velice nápadně mění frekvence naší planety, i OGEON opisuje stejnou smyčku, stejný algoritmus či rezonanci, a stává se tak naprosto autonomním zařízením, které vám bude fungovat vždy v plném potenciálu, i když se bude měnit frekvence planety, OGEON bude stále měnit frekvence spolu s ní.
A toto je základní předpoklad k tomu, jak by měli fungovat nové technologie. Aby byli neinvazní, ekologické, energeticky neutrální a samozřejmě funkční i v čase. A protože se pohybujeme na úrovni gravitace a rezonančních sil, i OGEON musí opisovat tuto architekturu. Funguje tedy pouze ve vodorovné poloze, kde ve vertikální verzi, ve vertikálním působení si můžeme nad toto působení postavit například sklenici s vodou, nebo si dát misku s ovocem, nebo s jakoukoliv tekutinou nebo s čímkoliv, co obsahuje vodu. A v tu chvíli se voda klastruje podle své vlastní fyziologie.
Další možností, jak využít potenciál OGEONU, potenciál, který nám dává naše planeta, naše matka Země, je použití takzvaného prostorového zářiče. To opět souvisí s vnitřní strukturou a to tak, že rozptyluje tuto energii do prostředí, do stran.
Vnitřní architektura tohoto doplňku k OGEONU je postavena tak, aby obstála v čase. To znamená, že opisuje kosmologické principy, takzvanou základní neboli posvátnou geometrii. Rozšířením tohoto torzního pole do prostředí díky jeho obrovskému informačnímu potenciálu neopravujeme jen sami sebe, ale opravujeme i vše, co se s tímto torzním polem setká. Velice rychle nám mizí geopatogenní zóny a psychosomatické zátěže. Tím můžeme efektivně vyrovnávat dysbalance v námi obývaném prostoru. A nezapomeňme na jednu důležitou věc. Že všemu, čemu pomůžeme v životě, to jednou bude pomáhat i nám.
Vystoupili jsme z jednoty do existence společně s vodou. A společně s vodou se budeme do jednoty opět vracet. Jsme unikátní bytosti na unikátní planetě. Ale vždy tu zůstane jedna otázka: A to, v jakém jsme vztahu s vodou, která je naší nedílnou součástí, která je součástí veškerého života. A zde v těchto dílech jsme si uvedli architekturu, na které je to postaveno, na jejích hodnotách, na jejich kvalitách. Můžeme si pomoci i technologiemi, tak aby se nám doplnili informace v našich buňkách a v našem myšlení. Abychom zkvalitnili naše jednání, abychom mohli pochopit, co to je něha, co to je otevřenost, moudrost, laskavost. Abychom ve své svobodě a odpovědnosti vykazovali ty nejkvalitnější hodnoty, které jsou nám vlastní.
A všem bych rád popřál, aby dosáhli maximální úrovně, které jsou schopni, aby se náš život a prostředí, které vytváříme, proměnil k lepšímu. Moc vám děkuji za vaši pozornost a doufám, že se alespoň s některými z vás, se uvidím i osobně. Neshledanou.