Kosmologický princip

Z hlediska člověka je veškerý pozorovatelný prostor homogenní, tedy uspořádaný a izotropní, tedy vyzařující všemi směry.
Při našem pozorování, a to jak vnějším (astronomie, astrologie) tak i vnitřním (meditace) jsme dospěli k poznání, že vše je podřízeno jasnému řádu, který se neustále mění a vyvíjí. Všechny součásti jsou ve vzájemné propojenosti a interakci.

Tento řád je vyjádřen v geometrii základními tvary jako například kruh, trojúhelník, obdélník, nebo 3D objekty jako koule, čtyřstěn, krychle atd... Tyto tvary lze donekonečna skládat, propojovat, dělit, či násobit, ale vždy budeme vycházet z těchto daných geometrických tvarů, a proto je tato danost nazývána základní, nebo také posvátná.

Hmota má principiální tendenci se seskupovat a vytvářet tvary a vazby na základě této geometrie, ale vzhledem k termodynamickému působení je není schopná udržet v čase.
Z pohledu člověka zde dochází ke dvěma tendencím. Skládání a rozkládání.

Pokud je naše činnost vedená cestou skládání, postupně se dostáváme k harmoničtějším strukturám a vzájemnému propojení stále jednodušších čili základních tvarů. Tím můžeme dosáhnout složitějších struktur s efektivnějším rozdělením jednotlivých komponentů a vzájemné provázanosti.
Prostředí je pestré, harmonické a souladné ve všech ohledech. Dále stabilnější v čase a efektivnější z pohledu energetického rozložení.
Nebo jdeme cestou rozkládání čili již složené narušujeme, a tím narůstá míra chaosu a nestability.
Pokud v této tendenci setrváme, nastává bod nezadržitelného zhroucení celého systému.

Geometrie OGEONu na vnější i vnitřní konstrukci opisuje kosmologické principy s jasně definovaným principem směřujícím ke skladu, vyváženosti a harmonii. Díky dodržení těchto principů je ve vzájemné rezonanci a energetické propojenosti s podstatou na které žijeme, tedy se Zemí.

Veškeré působení OGEONu je tedy vedeno přirozenou a laskavou péčí s jakou se o nás Země stará.