Vše živé vychází vždy z vodního prostředí. Voda je základní součástí prostředí, ve kterém žijeme, a kromě jiného tvoří energeticko-informační rozhraní mezi námi a prostředím.

Jak funguje prostředí, božství

Slovo prostředí je lexigram čili prostředí je prostředník. Např. člověk rezonuje a vysílá vlnu, ta se musí v prostředí vykreslit jako částice, opíše torus a vrací se k člověku. Prostředí nám vrátí jen to, co do něj vyšleme. Jedná se o informační tok mezi já (subjekt) a prostředím (prostředníkem) jako objektem.

Jak je prostředí organizováno, záleží na míře organizovanosti subjektů uvnitř. Například, je lajdák, nemá se rád a je agresivní, nebo je odpovědný, miluje a buduje vztahy. Prostředí každému vrací stejnou kvalitu. Tak nakonec vidíme svět a skrze něj poznáváme sami sebe.

Poznání na úrovni vztahů je psychologie, vytváří atmosféru ve vztazích a společnosti. Poznání na úrovni prostředí je typologie, tedy co koho obklopuje: pestrost, diverzita, architektura. Takto si lidi nevědomky vytvářejí architekturu diverzity. Indiáni si ji vytvářejí vědomě. Bílá rasa nevědomě.

Voda vytváří dokonalé propojení s vědomím, je tedy prostředím i prostředníkem zároveň.

Pojďme se tedy podívat na to, co se stalo

Na počátku máme obrovský citový náboj neboli maximální míru uspořádanosti a v rozvíjení máme pocit, jako by bylo všeho dostatek. Směřujeme do kvantity, ale na základě termodynamického zákona dochází k rozmělnění do jednotlivostí a s tím narůstá i míra strachu díky odloučenosti. Cit vyhoří čili lidstvo vyhořívá zevnitř. Inteligence jako propojenost (skrze architekturu zlatého řezu) s vědomím se vytrácí.

Jak se to projevuje: technologie směřují na místo imploze do exploze (turbíny, spalování, štěpení), v umění namísto symetrie jdeme do asymetrie (od kubismu dále). Z pocitu oddělení a rozdílnosti narůstá míra strachu neboli nedostatečnosti. Člověk se snaží tuto nedostatečnost zaplnit, ale na místo zevnitř ji získává zvenku, zabíjení, války, krádeže, spekulace apod.

Tato suchopárnost se promítá do našeho vodního prostředí a míra ztráty citu neboli propojenosti s vědomím stojí za ztrátou vody i její kvality. Voda, která vše živé propojuje nemá podporu.

Přechod do kvantového stavu 5D roviny

Evoluce celého vesmíru vždy vede k nezávislosti na vodním prostředí, a jednotlivec je vedený, aby zlepšoval organizační strukturu hospodářství s vodou uvnitř. To je význam slova vesmír, ve (uvnitř) smír (soulad). Nakonec tento proces přesáhne bod, kdy dojde ke kvantovému přechodu a jedinec přechází do fatální harmonie plazmatického stavu dovnitř. To je ta posvátnost našeho chrámu (těla), našeho vnitřního vesmíru jako součásti vědomí. Je na nás, jak jej budeme strukturovat.

Důsledky

Pokud vytváříme struktury, které neodpovídají původní architektuře, vytváříme tzv. neřád. Ten nakonec překročí bezpečnou mez, stane novým patologickým pořádkem (ovládání), ve kterém se velice rychle ztrácí míra soudržnosti, systém se hroutí do prostředí s nezachytitelnou mírou vědomí. Tam musí subjekt vynaložit vše na to, aby se usebral a promítl se zpět na existenční rozhraní (hmoty, povrchů), kde se přes organickou strukturu může dostat zpět do plasmatického stavu. Stavu jednoty.

Co nás voda učí

Vše živé pochází z vodního prostředí a v součinnosti s člověkem voda ztrácí míru soudržnosti, což nás mate. Mysl nám říká, že obýváme suché prostředí, ale na světě nenajdete místo, kde by nebyla alespoň nějaká vlhkost. Čím jsou organismy závislejší na vodním prostředí, tím horší organizační strukturu vytvářejí. V našem obývaném prostředí nás snížená míra soudržnosti vody vede ke zlepšování vlastní organizace na fyzické, mentální a spirituální úrovni. Tyto získané kvality pak vysíláme jako rezonanční vlny do vnějšího prostředí, které pak odpovídá skrze vodu. Startuje se vysoká míra diverzity na úrovni rostlin, zvířat, ale i vztahů. Prostředí se stává harmonické, stabilní a dynamické. Nastává opět čas lásky a hojnosti.

Zodpovědnost a svoboda

Shrneme-li výše uvedené, abychom naše vodní prostředí stabilizovali, musíme sami vykazovat vysokou míru stability dovnitř. Dát vodě zpětnou vazbu a naše tělo, řeč a mysl vést k vyváženosti se sebou samým a celkem.

Voda vycházející z proto sféry je vždy neutrální a i jedinec, který dosáhl vyváženosti se chová ve svém prostředí neutrálně. Uvědomuje si, že je součástí celku a tím jsou mu otevřeny kapacity celku. Kvality, které skrze něj prochází, nebere jako vlastní. Jedinečnost vzbuzuje pro ty, kteří takovou míru uspořádanosti ještě nemají, ale kráčí stejným směrem.

Originalita spočívá v tom, jak si každý poskládá své vlastní komponenty na všech úrovních existence. Dostane se do stavu z já do my a zároveň zjišťuje svou originalitu přes vnější prostředí.

Vystoupili jsme z vědomí do existence společně s vodou a společně s vodou se do vědomí opět vracíme. Vše, co vystupuje z vědomí, je živé a je tedy energií. Co se mezi tím děje, je informace. Voda nám ve své čistotě vytváří energeticko-informační medium. Otázkou zůstává, v jakém jsme s ní vztahu…